Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích / Řemesla a živnosti v Českých Budějovicích

▶ Příslušníci jednoho nebo několika příbuzných řemesel se spolčovali v cechu za účelem ochrany svých práv a ve snaze o odstranění konkurence cizích řemeslníků. Každý z cechů měl samosprávu v čele s cechmistrem a používal vlastní cechovní symboly. Cechy se rovněž aktivně účastnily církevních svátků a procesí či významných slavností spojených například s návštěvou panovníka. Privilegia jednotlivých cechů potvrzoval buď sám panovník, nebo městská rada. Zástupci cechů se většinou významně podíleli i na správě města.

▶ Největší rozvoj řemesel zaznamenala města v 15. a 16. století. České Budějovice v té době získaly výrazně řemeslnický ráz, přičemž si převahu i nadále udržovala řemesla potravinářská v čele se sladovníky a sládky. Následovala řemesla oděvní a textilní. V průběhu raného novověku postihla některá řemesla výrazná krize. Obyvatelé Budějovic trpěli důsledky třicetileté války a katastrofický dopad měl i požár roku 1641. V průběhu 18. století některé řemeslnické obory zanikly (např. mečíři či helméři) a místo nich se objevily další profese, vyvolané například i novou barokní módou. Ve městě působili prýmkaři, šňůrkaři, hřebenáři, knoflíkáři, cvočkaři, usnaři aj. V polovině 19. století bylo ve městě evidováno v tzv. policejních živnostech kolem 950 profesí.

▶ Roku 1859 došlo ke zrušení cechů, které byly přeměněny na živnostenská společenstva. Podle živnostenského řádu se živností rozumělo zaměstnání prováděné na vlastní náklady, samostatně, trvale a výdělečným způsobem. Živnosti se dělily na výrobní řemeslné (zpracování surovin a zhotovování nových výrobků), obchodní (nákup a další prodej zboží) a poslužní (služby a práce v pohostinství, dopravě apod.). V této podobě živnosti fungovaly v podstatě až do roku 1952.